Čechy či Česko ?

ZA TÚ NAŠU SLOVENČINU

V slovenskej jazykovej praxi sa často stretávame s nesprávnym pomenovaním Čechy. Po vyše storočí nežnej čechizácie slovenského jazyka už si mnoho Slovákov a Sloveniek ani neuvedomuje, že sa to protiví nielen duchu, ale aj pravidlám slovenského, ba i českého jazyka. Veď názvy štátov pravidelne tvoríme príponou -sko, -cko.

Hovoríme: Slovensko, Poľsko, Rusko, Švédsko, Fínsko, Dánsko, Maďarsko, Rakúsko, Francúzsko... Aj počas spoločného štátu s Čechmi bolo to Československo a Česko-Slovensko. Napriek tomu aj pomerne nový Krátky slovník slovenského jazyka (Bratislava 1997) uvádza: „Čech, Česko, Čechy; český národ, český jazyk, český štát.“ Teda zaznamenáva ako správne aj „Čechy“.

Málo sme si všimli, že už v januári v roku 1998 český odborný časopis uverejnil Stanovisko geografů, jazykovědců, historiků a pracovníků dalších vědních oboru k otázce oficiálního jednoslovného geografického názvu pro Českou republiku. V tomto dokumente českí vedeckí pracovníci dokazujú, že jedine správnym pomenovaním ich štátu je ČESKO, ako je to historicky písomne dokumentované od roku 1777. Jednoznačne odmietajú výraz Čechy.

Ako zdôvodňujú: „Ten je zcela chybný z několika vážných důvodů: 1. z historického, zeměpisného ani jazyového hlediska neodpovídá pojmu Česká republika; 2. je projevem hrubé netaktnosti vůči obyvatelům Moravy a Slezska; 3. projevuje se jím velká neznalost dějin vlastního národa a státu a narušené vědomí historické kontinuity; 4. neoznačuje samostatný subjekt mezinárodního práva (v tom spočívá absurdita, věcná nepřesnost a právní nezávaznost spojení jako „Polsko, Čechy a Maďarsko vstupují do NATO“); 5. zpochybňuje celistvost našeho státu (území Čech, angl. a lat. Bohemia, fr. Bohême, něm. Böhmen se nekryje s celým územím České republiky); 6. porušuje názvoslovné normy OSN (citované níže), což může vést k velmi nežádoucím státněpolitickým důsledkům. Jméno Čechy označuje prostě jen „Čechy“, historické území a zemi, geografickou jednotku s tisícletými hranicemi, tvořící však pouze část území České republiky neboli Česka. To platí obdobně o jménech Morava a Slezsko. Stát, který vedle svého plného oficiálního pojmenování nemá k dispozici i jeho jednoslovnou variantu, se jeví jako něco výlučně oficiálního, umělého, postrádajícího svou samozřejmost, intimitu a obecně cítěnou soudržnost.“ (Slovanský přehled, Praha, č. 1/1998, s. 80).

Malo by nám to stačiť, aby sme aj zo slovenského nielen literárneho, ale aj hovorového jazyka vylúčili názov Čechy a označovali štát našich susedov správnym výrazom Česko.

Milan S. ĎURICA